Únor 2015

Právníci pařej jako o život!

25. února 2015 v 21:29 | Creencia
Právnické půlení 2015 byla zase jedna velká luxusní párty! Pařilo se jako o život a tancovalo se až do omdlení! :) Bylo super vidět naše učitele neformálně, při pivní štafetě (kterou od r. 2008 nevyhráli), při jejich tanečních kreacích a opilé náladě :) Naše děkanka prokázala, že je fakt nejlepší na světě. Byla neskutečně nad věcí, říkala nám "myšánci moji" a dávala si s náma panáky :D :) Po 22. hodině se otevřel klub i pro zbytek fakulty a veřejnost a nedalo se tam ani hýbat. Přišla snad tisícovka lidí!

DJ hrál nakonec super. Ze začátku pouštěl "remixy remixů", tak jsme se s kamarádkou vydaly za jeho pult mu vynadat, že hraje samé tuc tuc tuc a že chceme Michala Davida :D Tak následoval český blok písniček a ten roztancoval i ten zbytek!
No a taky se samozřejmě tradičně hodně pilo. Museli otevřít dokonce třetí bar, my čekali na matonku 30 minut!

Pan hokejista mi nakonec doprovod nedělal. Docela mě to mrzelo, ale nakonec jsem si to užila na 200% se svými kamarády :)
Od včerejška se zaplavuje Facebook a Instagram fotkami a já nestačím koukat- jsem snad všude! Spolubydlící mi udělala úžasný účes a já si připadala fakt krásně- no úplná bohyně Afrodita :D Všeobecně se kostýmy moc povedly :)

Prostě a jednoduše - polovina našeho magistra byla patřičně oslavena a zapita. Uteklo to šíleně rychle a ta druhá půlka bude snad ještě rychlejší...

Užívejte života, na povinnosti je ještě čas! :)

C.

Leze na mě jaro!

20. února 2015 v 21:44 | Creencia
Moje tělo a můj mozek reaguje na stres pravým opakem- euforií. Měla jsem strach, že po 2 "vysmátých" dnech půjde zase ta pomyslná křivka rapidně dolů, ale po poradě s mým kamarádem psychologem jsem to udržela ve zdravé rovině a momentálně moje euforické stavy jsou v normálu. Takže jsem neměla pocit, že dokážu všechno a neskákala jsem z okna :D

První týden v Olomouci byl pohodový. Počasí jako na jaře. Ve škole se nic nedělo, s holkama jsme si udělaly ladies party a já měla tolik času, že jsem každý den chodila cvičit. Zřejmě to bylo podpořeno i mou euforií a štěstím :D Cítím se o 100% lépe, mám chuť k jídlu (pan hokejista s holkama mě s láskou vykrmují :D) a začínám opět nabírat svaly. Je super, že svalová hmota má dlouhodobou paměť. Dalo by se říct, že jsem jenom prošla kolem činky a už to bylo :D S kondičkou je to horší, po 20 minutách se potím jako po hodině, ale ono to přijde :)

Ještě týden a věřím, že budu zpátky jako dřív :)

Přijde mi, že z našeho ročníku zbyla polovina. A z toho jen pár "vyvolených" s čistým štítem. Aula byla poloprázdná. Třetina seminářů se spojila a zbytek se zrušil. Nezaplnili bychom ani jednu učebnu. Je mi z toho šíleně smutno. Zvlášť když vím, kolik lidí by si to zasloužilo stejně jako já. Ještě dvoje zkouškové a to nejhorší budu mít za sebou (státnice nepočítám :D ) Strašně to uteklo. V pondělí máme právnické půlení. Jdu za řeckou bohyni a mám v plánu zářit :D :)

Je fajn, že je všechno fajn.

(S)mějte se a uživejte života! :)

PS: Mně a mému kamarádovi z práv a jeho kapele "Come and Play" by udělalo velkou radost, kdybyste na Óčku dali hlas jejich singlu "To the last page" - zatím drží první místo, tak ať to vydží! (A určitě se na ten klip podívejte - já ho naprosto žeru....a ten konec...!) :) Děkuji!

VĚŘ, BĚŽ A DOKÁŽEŠ!

14. února 2015 v 22:07 | Creencia
Poslední 2 měsíce pro mě byly psychicky i zdravotně hodně náročné. Zkouškové bylo nekonečné a nedařilo se mi. Ani na druhé pokusy. Slzy, frustrace, 48 kilo, chudokrevnost, prášky, chřipka....
Docent, který mě po 40 minutách zkoušení vyhodil od státnicového trestního práva. Další slzy, další kila dole.... po 26.lednu se to nakonec zlomilo a já zase začala věřit v sebe sama. Trestní právo jsem u jiné komise dala. Členka komise, která byla i u mého prvního pokusu, potom řekla, že mě jediné to přála, protože jsem si to první vyhození nezasloužila. Nakonec nás to ten den dali 3 lidi z 24... To mě nakoplo, na třetí pokusy jsem šla s tím, že líp už to v životě umět nebudu a že to štěstí už musí přijít. Přišlo. Dneska, 2 dny před začátkem semestru, jsem se dozvěděla, že jsem ukončila semestr. Bez ztráty kytičky. Stálo mě to strašně moc a několikrát mi hlavou blesklo, abych se na to vykašlala... že mi to za ten stres a zdravotní problémy nestojí... ale pak jsem viděla všechno to, co jsem zvládla. Všechny ty hrůzy, které jsem překonala. A přece se z toho teď nepo.... !!! A nemusím přece všechno dávat hned. Vždyť neznám na právech nikoho, kdo by to takhle dával!

S neskutečnou podporou mých přátel jsem v sobě našla sílu jít dál... chodili se mnou jako doprovod na zkoušky do školy, ačkoliv už dávno měli prázdniny. Prožívali to se mnou, dokonce možná i víc, protože když jeden výsledek zkoušky byl zveřejněn o půlnoci a já spala, probudilo mě 15 SMS s gratulacemi naráz. Jsem vděčná a nikdy jim nebudu moci dostatečně poděkovat.

Tohle zkouškové bylo zatím nejhorší, ale zároveň mi strašně moc dalo. Bojovat, nevzdávat se a věřit si. Překousnout křivdy a jít dál....

Tři volné dny, které za celé zkouškové mám, trávím na lyžích. Protože je to to, co miluju.

Plány do dalších týdnů, než začne být škola zase na hlavu, je jasný - přibrat zpátky aspoň na 52 kg, cvičit, užívat si a být s těmi, kteří ve mě věřili, když já jsem to pomalu vzdávala....

A jak se daří/dařilo ve škole Vám? :)

C.