Listopad 2014

Klíč ke štěstí

13. listopadu 2014 v 12:54 | Creencia
Kdo si vsadil na pana hokejistu, ten vyhrál :) Nemyslela jsem si to. Jenže pak se stalo něco tak nečekaného, kdy mi v hlavě něco přecvaknulo. Z minuty na minutu. A bránila jsem se tomu. Nechtěla jsem se spálit. Zase. Jenže z pana hokejisty se stal pan romantik a moje zpřízněná duše. Přestali jsme to totiž stavět na sexu a chtíči, ale začali jsme se bavit o životě. A jak jsme se poznávali víc a víc... tak to bylo silnější a silnější.
Myslíme na stejné věci. V ten samý okamžik si napíšeme stejnou věc, pošleme stejné video. Dokončujeme si vzájemně věty. A pak na sebe jenom s vykulenýma očima koukáme, že tohle přece není možné, to se děje jenom v romantických filmech.

Včera mi napsal, že jsem jeho klíč ke štěstí. Tohle mi nikdy v životě žádnej kluk neřekl. Moji motýlci v břiše začali předvádět leteckou akrobacii, do očí se mi začaly drát slzy... napsala jsem, že nic nechci uspěchat. (????) Odpověď zněla: Strašně mě trápíš. My dva nejsme náhoda. Máme to v knize osudu, že spolu budeme, i kdyby to mělo trvat třeba 100 let, tak já si počkám.

Došla mi slova. Prostě jsem absolutně nevěděla, co na to říct. Tak jsem poslala pitomýho smajlíka. No nejsem já blbá?!
Celou noc jsem nemohla spát. Pořád jsem si četla tu SMS dokola a usmívala jsem se jako měsíček na hnoji. Ráno můj výraz nebyl o moc jiný, takže jsem musela před slečnou K. s pravdou ven. "A na co furt čekáš?! Vždyť ty jsi tak jasná! Takhle ses neusmívala, ani když jsi mluvila o panu právníkovi a to jsme si všichni mysleli, jaká to není láska."
Na co čekám? Na nic. Jedna část mě by nejradši k němu běžela a už ho nikdy nepustila. A ta druhá čeká na vhodný okamžik. Jde to na mě moc rychle. Ale přece se říká, že když to přijde, tak to přijde a nic se s tím nezmůže.... Tak už bych si to měla přiznat na 100% :) V úterý se uvidíme, potom letí do zahraničí- teď nebo nikdy! :)

C.

Láskopad

5. listopadu 2014 v 8:34 | Creencia
Amsterdam byl úžasný. Má svoji atmosféru a duši. Praha nebo Paříž vás ohromí svou historií, památkami, kostely a monumentálností. Amsterdam svou atmosférou. Poprvé tam na mě dopadl podzim. Psala jsem to už několikrát, že poslední 3 roky ten podzim jde mimo mě. Ačkoliv ho miluju, je to mé nejoblíbenější období v roce. Letos ho poprvé prožívám. V Olomouci, v Praze... i v tom Amstru. Je nádherný. Ráno chodím do školy přes park, vyrážím o půl hodiny dříve, abych se mohla pokochat barevným listím a tou vůní. Když jsme u té vůně - v AMST jedině marihuana. Nemusíte to ani kupovat, stačí chodit v uličkách, coffee shop na každém rohu.. po dni to už ani nevnímáte :D Je tam přes milion kol. Jsou všude. Nikde se neukradne. A kolo má přednost - tramvaj, chodec nic neznamenají.

O víkendu mi začala také muzikálová sezona. The Addams Family v Karlíně je dokonalost sama. Opravdu skvělé, nadšením jsem ani nemohla usnout :) Čeká mě ještě Johanka z Arku a pak Tři mušketýři :)

Pokud jde o mušketýry, tak ve svém životě takové tři momentálně mám. S panem sportovcem jsem vás už seznámila. Teď do toho přibyl pan hokejista a pan romantik. Ani nevím jak. A v hlavě mám šílený zmatek. V srdci ještě větší. Proč se sakra skoro rok nic neděje a najednou se na mě čeká fronta (když to přeženu :D). Sakra, potřebovala bych se soustředit na školu a praxi a místo toho řeším chlapy. Pořád. A všude.
Pan sportovec mě pozval k nim domů na rodinný oběd. Ačkoliv jsme si náš vztah nedefinovali a pokud budu upřímná, tak to ani za chození v tom pravém slova smyslu neberu. Někdy mě něčím fakt strašně dostane v tom hezkém slova smyslu a za chvilku si připadám jako jeho máma a že ho vychovávám.
Panu hokejistovi jde o sex. I když ne jenom, protože mi včera posílal partnerský horoskop, který teda vyšel naprosto dokonale, takže to je "prý osud". Ale ta jeho hra s narážkama a hledání způsobů, jak mě do té postele dostat, mě baví. A hraju to ke svému překvapení s ním. Proboha já ani nevím, co to do mě vjelo!
A pak je tu pan romantik. Známe se už rok, ale nikdy jsme se tolik nebavili. A najednou jo a já zjišťuju, že toho máme strašně moc společného. Zájmy, názory, sny... každý večer mi pošle nějaké video na dobrou noc. Písnička, motivační video.... a ve mně se to mele jako blázen.

Připadám si jako mrcha. Prostě to není vůči těm klukům fér. A já to vím. Slečna K. mi říká, že si to mám prostě užívat a že jsem neudělala ještě nic špatnýho. Se žádným jsem se tolik nezapletla, s žádným o žádném chození nepadlo ani slovo a nikoho jsem nezneužila.... ale není to fér.
Prostě každý je tak jiný a každý mi dává něco jiného. A já jednoduše nevím, co hledám. A to jsem si myslela, že v mém věku už bych to vědět mohla. Nechci skákat do ničeho po hlavě. Potřebovala bych, aby se někde objevil čtvrtý mušketýr, který by měl od každého trochu.

Přála bych si, abych měla do konce tohohle šíleného měsíce jasno. A abych se pořád tak připitomněle neusmívala. Tatínek už má silné podezření a chytá ho panika. Co by asi dělal, kdybych mu řekla, že jsou 3....?

A jak vypadá váš listopad?
C.