Dneska slaví rodiče výročí svatby- už jsem se o tom zmiňovala několikrát- jsou mým velkým vzorem a jejich lásku bych taky chtěla zažít. Jejich výročí slavíme všichni společně - speciálním obědem, dortíkama a čtením dopisům, které si posílali každý den, když studovali v jiných městech :)
Dnešek je ale trošku jiný.
Sobota večer. Autonehoda nedaleko mého domova. Dva vrtulníky, 5 mladých zraněných lidí. Až v noci se z facebooku dozvídám, o koho jde....
Všichni držíme palce a věříme, že doktoři v Motole jsou machři.
Dneska kolem 3 mi volá V. Chci mu popřát k svátku, ale nedostanu se k tomu.... L. svůj boj prohrála už během noci, odpoledne se k ní bohužel připojili i K. a D. .... "Musíš být teď silnej." Na víc se nezmůžu. Jdu to říct dolů našim, jenom tak sedíme v obýváku a mlčíme.
Bylo jim 18. O rok mladší než moje ségra. Chodili jsme spolu na základku a vyrůstali na stejném sídlišti. Neznali jsme se nějak extra, spíš jen od vidění, pozdravili jsme se... ale stejně to člověka zasáhne.
Kluk, který řídil, bude žít dál. S vědomím, že zabil své kamarády. Do háje. Měli celý svůj život před sebou, čekala je ta nejlepší léta mládí.
Hned jsem si vzpomněla na Péťu. V srpnu to bylo 9 let. Zase mi přijde, jako by to bylo včera. Chce se mi vylézt na Žižkovskou věž a křičet, jak život není fér. Proč kamarádi odcházejí a svině zůstávají (?) .
Prosím, nemachrujte za tím volantem. Nepijte ani nehulte. Protože nejsme nesmrtelní.
C.