na Blog.cz

Zkouškové je v plném proudu a konečně jsem se dočkala a začínají mi ty předměty pomalu ubývat :)

Úspěšně jsem zvládla celý civilní proces- žaloba, teorie i praktická klauzura na poprvé. Z 370 lidí nás to dalo 53, takže jsem na sebe hodně pyšná a musím se přiznat, že mi to hodně dodalo sebevědomí, které jsem nutně potřebovala. A řeknu vám, že 5 hodinová zkouška, při které popíšete asi 15 A4 vás vysaje víc než 10 hodinová alpská túra! A ta vidina, že další den vás čeká další náročná zkouška, takže si prostě nemůžete dát pauzu, je skoro na sebevraždu. Naštěstí jsem to zvládla. Nevím jak, asi se ze mě stává Iron Lady :D

Bohužel kamarádky na tom tak dobře nejsou... první neúspěchy člověk vždycky nese špatně.. B. se v neděli zhroutila, rodiče ji vezli na pohotovost. K. se mi zase zhroutila v pondělí po zkoušce... lidi říkali, že je tenhle semestr náročný, ale takhle?!

Můj mozek stávkuje... za poslední 3 týdny do sebe narval víc informací než za celou mou školní docházku dohromady a už se mu prostě nechce... Moje tělo si řeklo o značné zvolnění a já po tom, co jsem viděla u kamarádek, mu ho dopřávám. A ano, asi se to nestihnu naučit na první termín, ale zdraví je přednější. Mám dole další 3 kila, ani nevím jak. A to jsem snědla včera po zkoušce asi půlku nutelly na uklidnění a mamka do mě cpe samý maso a knedlíky.

Víte na co se těším? Až to skončí a já se půjdu někam opít. Já teda nepiju, tvrdý vůbec a víno tak akorát na náladu... ale prostě potřebuju ten mozek totálně vypnout a nemít tam nic. Aspoň na ten jeden večer. I za cenu ranní kocoviny.

Opilství § 360 TZ. Achjo.

Těším se, až začnu řešit blbosti typu: mám si k tomu rohlíku dát rajče nebo okurku?

Všem, kteří prožíváte podobné stavy o zkouškové, přeji hodně štěstí a pevné nervy!

:)

Minulým týdnem skončila veškerá sranda a začalo to být už dost vážné. Nějak jsem si vážnost situace nepřipouštěla, ačkoliv na mě komínky učení doslova padaly,slavila jsem narozeniny (ne svoje :D), fandila na Pražském maratonu a začala koukat na True Detective (super séroš!). A podle toho to taky tento týden nejspíš dopadne.... (a to je tepve pondělí!)

"A to jste vzala kde?"

"V zákoníku..."

"V jakém? Zákoníku Nové Guiney?"

"Ne. V občanském zákoníku...."

"Tak to máte asi nějakou novelizovanou verzi z budoucnosti."

.....

"Koho jste měla na semináře z trestního práva?"

"Pana doktora XY"

"Toho neznám."

"No je takovej mladej, svalnatej, hezkej..... Dneska měl takovou fialovou košili..."

"Kdybyste takovou pozornost, jakou věnujete panu doktorovi, věnovala studiu, tak byste tu odpovědnost věděla."

....

"Víš, Creencio, ty jsi jako Johanka z Arku. Za všechny se pereš, nebojíš se ozvat, zachraňuješ půlku ročníku a nakonec tě stejně nevděčně prohlásej za kacířku."

Můj milý živote, uvidíme se v červenci!

Moje spolubydlící mi minulý týden přivezly své památníčky, abych jim tam něco namalovala a napsala. Abych byla upřímná, úplně jsem na něco jako je památníček, dočista zapomněla. Tak jsem o víkendu jela domů a ten svůj našla. Dostala jsem ho k 6.narozeninám a je skoro plný. Tak jsem jím listovala, dívala jsem se na obrázky a na věnování a nostalgicky se u toho dojímala. Je krásné, s kolika lidmi se doteď stýkám, ačkoliv poslední datum v památníku je rok 2004 :) A bylo zajímavé se nad těmi lidmi zamyslet. A. se mnou prošla celou základní školou a teď je z ní maminka. "Žákajda" zakotvila v Irsku. Z mé školní lásky M. je mladý nadějný hokejista a budoucí vítěz Stanley Cupu, D. která "památku" píše z "d" je letuška.

A dědeček, který krásně maloval, už mezi námi není. To samé můj kamarád Péťa....

Deset let. Tak dlouho jsem ten památník neviděla. Přitom je to asi ta nejcennější věc, kterou mám. Tolik vzpomínek se mi teď oživilo. A víte co, měla jsem krásné dětství. A klidně bych se vrátila....

Všichni říkají, že nejlepší léta mám před sebou, ale mě přijde, že po dvacítce už ten čas letí strašně rychle, člověk se ani nezastaví, aby si ten život užil. Tím neříkám, že bych si studentská léta neužívala, to ne... ale přijde mi, že když jsem byla mladší, tak z každého dne jsem si odnesla nějaký zážitek, všechno mi přišlo strašně vzrušující a kdyby byly v té době smartphony a instagram, tak mám 5 příspěvků denně :D :)

Achjo, já stárnu!

PPS: Vede se dneska také něco, jako památníček? (já v tomhle nemám vůbec žádný přehled :D)

Už teď se těším na vaše příspěvky! :)

Svou prvomájovou pusu jsem si odbyla už včera. A nebylo to pod rozkvetlou třešní, ale pod šeříkem. A nebylo to s milovaných chlapcem, ale s jedním mým spolužákem. Takže se to asi vůbec nemůže počítat a uschnu :D

Prodloužené volno se snažím na plně využít a jsem obklopena učením. Za sebou mám první zkoušku a zápočet. Bohužel strašně moc mi toho ještě zbývá, nestíhám a dneska jsem měla své první nervové zhroucení. A to ještě zkouškové de facto nezačalo. Půlka lidí u nás jede na zázračných práškách. Jenže já jsem na tohle strašný srab. A stejně člověk musí začít měsíc předem, aby to mělo účinky a to už je u mě jaksi pozdě.

A tak se vybrečim, 100x si řeknu, že s tím seknu. A za půl hodiny zase sedím nad zákonama a píšu x-tou žalobu.

Zjistila jsem, že už by to zase chtělo nějakýho toho chlapa v životě. I kdyby to mělo být zase jenom platonický. Prostě mi chybí ten pocit, když někoho rádi vidíte a když se na vás usměje, tak jste z toho vypleskaní po zbytek dne.

Spolubydlící mým odstěhováním se nebyly překvapené, prý to pro mě bude lepší. A už si našly za mě náhradu. Takže to vlastně dopadlo více než dobře. Ale vídat se nepřestaneme, to je jisté :)

Ať je květen měsíc úspěchů! :)

C.