Září 2013

Není čas se rozkoukat

28. září 2013 v 11:03 | Creencia
Mám za sebou první dva týdny v Olomouci :) První týden byl ve znamení setkáních po 3 měsících se spolužáky a mými skvělými spolubydlícími, párty, posezení.. prostě jsem se skoro ani nezastavila a nevyspala :D
Tento týden mi začala škola. Já naivka si myslela, že první týden bude v pohodě :D Za 2 dny jsem se musela naučit CELÝ nový katastrální zákon, ve středu jsem 10 hodin čistého času pracovala na obhajobě romské menšiny v přístupu ke zaměstnání atd. a ještě to nemám hotové :( Navíc se ukázalo, že obchodní právo bude docela boj, protože paní docentka je... trošku mimo realitu (aneb "To už máte umět z občanského práva a nezajímá mě, že jste to nedělali, já tu nejsem od toho, abych vás doučovala. A ten nový komentář si koupíte, stojí 3 tisíce, ale když se domluvíte s dalšími 4 kolegy, tak dostanete množstevní slevu. Jo, do státnic se to zase znovelizuje, ale v zimě u zkoušky to budu vyžadovat. To je váš problém!")

Jinak začínám zjišťovat, v jak rozdílných světech s panem právníkem žijeme. Já počítám každou korunu, abych na ten měsíc vyšla a nemusela rodiče prosit o nějaký extra příspěvek a pan právník si jde do restaurace na večeři, kde si dá nějakou rybu za 3 tisíce. Nezávidím mu bohatou rodinu, peníze nebo tak, jen jsem si ještě nezvykla, když mi to vypráví, kde všude byl, co koupil atd., že o těch částkách, nad kterými se mi občas zatočí hlava, mluví, jako kdyby to bylo úplně normální, běžné jako rohlíky v sámošce.
Chce mě vodit do nějakých vybraných restaurací a sushi barů, což já absolutně neocením, protože jídlo je pro mě jenom jídlo (navíc já a maso nejsme moc kamarádi) a je jedno jestli za 30 Kč v menze nebo za 3 000,- v nějaký nóbl restauraci. Spíš by mě potěšilo, kdyby se mě zeptal, jak se mám, jak jsem se měla ve škole atd. Takové ty maličkosti, kterým člověk projevuje zájem o toho druhého. Jednou jsme se už o tom bavili, tento skromnější přístup vydržel asi týden, pan právník prostě dává svoje city najevo jinak a asi ho to jen tak neodnaučím :D
Ale abych si na něj jenom "nestěžovala", tak ho musím pochválit, protože začal víc běhat, cvičit, posilovat... asi zahanben mou šílenou sportovní aktivitou a mými kamarády z fitka :D Né, že by potřeboval zhubnout nebo tak, ale aspoň máme další společnou věc a endorfíny jsou vždycky fajn ;)

A ještě o jedné věci bych se tu ráda zmínila :)
Dnes slaví moji rodiče výročí svatby :) Máme takovou tradici, že vždycky rodiče vytáhnou velkou krabici, kde jsou svatební fotky, účty ze svatby, svatební blahopřání a pohledy a dopisy, které si každý den (!) posílali, když studovali na VŠ (mamka v Praze a taťka na Slovensku) a společně si to prohlížíme :)
Už od malička jsem si přála mít takovou lásku a vztah, jaký mají moji rodiče mezi sebou. A na tom se asi nikdy nic nezmění :)

Mějte se krásně!
C.

Rok se s rokem sešel...

13. září 2013 v 15:27 | Creencia
Mému blogu jsou 2 roky, blíží se podzim, prázdniny končí a já se v pondělí stěhuju do Olomouce :) Už se strašně těším! Vzpomínám si, jak jsem před rokem měla obavy, jestli jsem se rozhodla správně. Měla jsem strach z toho neznáma, nevěděla jsem, co mě čeká.
No a teď je pro mě Olomouc druhým domovem, těším se jako malá na těch dalších 10 měsíců přede mnou :)

Jinak jsem se stala pro část své rodiny psancem...
Hned na prvním semináři na právech nám jeden pan docent říkal, že nejhorší je, když budeme "dělat právníka" rodině.
Měl pravdu.
Tatínek vždycky říkal, že půjčovat si velké peníze v rodině nikdy nedopadne dobře. A měl pravdu.

Jedna pitomá smlouva, kterou jsem napsala, abych pomohla a zajistila nějakou právní jistotu jednomu z mých nejbližších členů rodiny... a pro druhou stranu už nejsem snad ani rodina, ale nějaká právnická svině. Samozřejmě že to nikdy neřeknou na plno, ale z toho neuvěřitelně ironického tónu a oslovování "právničko", volby formálních slov a snaha o právní terminologii (mimochodem špatně :D ) v komunikaci se mnou, si dokážu leccos domyslet.
Řekla jsem si, že si z toho nebudu dělat těžkou hlavu, takových reakcí jako právnička (doufám!) zažiju ještě spoustu, ale je těžké na to nemyslet, když to je v rodině a řeší se to snad všude a se všemi.
A nebo si to možná až moc beru :D Achjo, asi už potřebuju zaměstnat svůj mozek nějakými těmi paragrafy :D

Čeká mě stěhování, akce se spolubydlícíma, spolužákama, kámoškama... mám se na co těšit :)

PS: právě jsem si uvědomila, že je pátek 13. :D Jste pověrčiví?

Přátelství...

3. září 2013 v 20:21 | Creencia

***
Jeden přítel mi řekl: "Podívej se zpět za svým životem, uvidíš na své cestě dva druhy stop. Své a mé."
Zeptala jsem se: "Proč na té cestě, kde mi bylo nejhůře, jsou pouze jedny stopy? To jsi mě opustil?"
Odpověděl: "Ne, neopustil, to jsem Tě nesl."