Červen 2012

A silver lining

24. června 2012 v 21:17 | Creencia
"Every cloud has a silver lining."
Mám ráda toto anglické přísloví. Zní to nějak víc roztomile než naše české "Všechno špatné je pro něco dobré." Snažím se tak všechno kolem sebe vnímat. Chci si udržet svou pohodu, které nikdo z mých kamarádů ani z rodiny nerozumí. Je mi to jedno. Uvařím, uklidím, vyžehlím a potom si klidně nechám vynadat za to, že jsem zapomněla uklidit do police talíř z oběda. Ani nechápu, proč to sem píšu :)
Na druhou stranu začínám na svých kamarádech hledat chyby. Špatné vlastnosti. Člověk by to neměl dělat, protože po chvilce přemýšlení zjistí, že nechápe, jak se s nimi může bavit. Nikdo není dokonalý, to přece vím líp než kdo jiný! A stejně mi začíná vadit, že K. si pořád na něco stěžuje, A. je děsně náladová, N. je urážlivý, L. moc hlučná... achjo!

Během 2 dnů jsem zvládla 2 kulturní akce s jednou bývalou spolužačkou. Kromě nějaké studentské párty jsme spolu nikdy nikde nebyly. Bylo to fajn. Pokecaly jsme, zasmály jsme se spolu našim gympláckým zážitkům, nostalgicky jsme se dojímaly nad naší "mladickou" blbostí a zkonstatovaly jsme, že ve 20 už jsme fakt strašně staré :D

ZNÁTE VY NĚJAKÉ ZAJÍMAVÉ A UŽITEČNÉ PŘÍSLOVÍ/CITÁT/POŘEKADLO? :)

Muži vs. Ženy

15. června 2012 v 15:05 | Creencia
Naprosto skvělé, vtipné a výstižné animované video o mužích a ženách. Doboručuju se na něj podívat ;)

Jsem žena. Titanik jsem viděla 11x a 11x jsem u něj brečela. Vlastně jsem brečela i u Karlíka a továrny na čokoládu. Jsem (totiž) žena.
Je jedno, jestli jedu pryč na 1 den, na víkend, na týden nebo na měsíc. Vždycky zaplním velký kufr. Co když u moře začne sněžit, co když někde ztroskotám, co když mě nekdo unese, co když potkám chlapa svých snů. Musím být připravená na všechno. Jsem (totiž) žena.
Neumím moc dobře parkovat a v zásadě dodržuju předpisy. Jsem (totiž) žena.
Každá kabelka/taška přes rameno je na moje věci moc malá. Jsem (totiž) žena.
Když jdu večer někam ven, musím mít volno celé odpoledne. Jinak bych se nestihla připravit. To víte, vlasy, líčení, výběr oblečení.. to všechno trvá dlouho. Jsem (totiž) žena.
A ano, na toaletu chodím s kamarádkou (ale ne vždycky :D). Jsem (totiž) žena.
Očekává se ode mě, že budu vařit, prát, žehlit, uklízet a později vychovávat děti. Jsem (totiž) žena.
ALE...
Jsem žena, ale přesto nemám ráda nakupování.
Jsem žena, ale sleduju fotbal a občas si k tomu dám pivo .
Jsem žena, ale nesnáším hádky a pomluvy mezi ženami. Radši bych si to vyřídila "hezky pochlapsku".
Jsem žena, ale stejně bych nejradši chtěla jít ven ve stylu "ráno vstanu a jdu".

PS: Co se týká mužů: Znám několik, kteří pláčou, kteří pomlouvají více než ženy, kteří rádi nakupují a v koupelně nad úpravou svých vlasů stráví i 2 hodiny. Takže předsudky? U mě je nehledejte :)

CO VY A PŘEDSUDKY? :)

Nevzdávám se, jsem jen fatalistka

10. června 2012 v 11:36 | Creencia
Věřím na osud. Nejsem ten typ, co by se o jednu věc pořád pokoušel dokola. Když to nevyjde jednou dvakrát, tak to prostě asi není můj osud. Asi k tomu nejsem určená. Smířím se s tím a jdu dál.
Mamka mě v mých rozhodnutích podporuje, taťka mi říká, že se lehce vzdávám. Ségra prohodí něco ve smyslu: "seš blbá" a dál se o to nestará. A já pak sedím, brečím a nevím co mám dělat. Tedy vím, ale začnu o tom pochybovat.
Pochyby jsou strašná věc. Pomalu vás užírají, až si potom připadáte jako po lobotomii mozku. A potom si musíte pořád připomínat, že jste svéprávní a dospělí a že vám do toho nemůže nikdo kecat. Rodiče ani ty pochyby.

A tak jsem šla a koupila jsem si plavky :) Mám radost. Na rodinné sešlosti jsem se dobře bavila, snědla tunu jídla a taky koukám na fotbal. Přede mnou je skoro 4 měsíční volno a začínám se těšit na to, co bude potom :)
Za poslední 2 roky jsem v některých věcech hodně dospěla. Psychicky se nehroutím z každého zklamání a neúspěchu, na všem se pokouším hledat i pozitiva, ve věcech, o kterých jsem přesvědčená, neustupuju. Pořád sice nevím, co chci a kam patřím, a někdy trpím pocitem méněcennosti- ale jsem si jistá, že všechno to má smysl ;)

"Don't regret anything you do, 'cause in the end it makes you who you are."

A co vy? Věříte na osud? Nebo v něco jiného? :)

Bez přetvářky se značnou dávkou ironie

4. června 2012 v 11:20 | Creencia
Všichni mají potřebu mě objímat a líbat. Ale když tu potřebu mám já, tak všichni koukají jiným směrem. Usmívám se a tvářím se, že je to v pořádku. A budu tu hru na "spřízněné duše" hrát dál. Protože se musím naučit být tolerantní. Ale tolerance není synonymem pro přetvářku. Stejně z toho bude jeden velkej průšvih. Optimismus je opium lidstva.

I přesto jsem nějak vnitřně spokojená. Upekla jsem dokonalé Brownies, všichni si ho pochvalovali :) Jedna známá rozjíždí nový projekt, plánuje se velká promo-akce, možná budu hosteska a svým šarmem (haha) a půvabem (1000x haha) budu přemluvat chudáky i zazobance k investici.
Už jsem si zvykla na své o 40 cm kratší vlasy, už neumím chodit v botách bez podpatku u zapomněla jsem se rozjíždět přes ruční brzdu :D
Koukám na svojí kamarádku-modelku a říkám si, že bych svůj zadek za její nevyměnila!
Je mi prostě fajn a spokojeně.

A JAK SE ŽIJE VÁM? :)