Květen 2012

Válečná sekyra zakopána.

28. května 2012 v 15:12 | Creencia
S panem X jsme minulý týden zakopali válečnou sekyru. Narozdíl ode mě k tomu potřeboval pár kapek (no možná i pár decilitrů) alkoholu. Nepadlo slovo "omlouvám se" ani "odpuštím ti", ale naši konverzaci beru jako uzavřený mír. Roční válka, která neměla vítěze, je u konce. Nedělám si iluze, že bychom se vrátili o 4-5 let zpátky a vytvořili mezi sebou něco jako "kamarádský vztah", na to se mezi námi událo až moc. Ani to nechci, musím jít dál ;)

Zjistila jsem, můj mozek je totálně zdegenerovaný. Několik posledních týdnů byl přepnutý do modu "zkoušky" a né a né se z něho dostat. Takže vstávám každý den v 7:30, protože dopoledne jsem se toho vždycky naučila nejvíc. A když zase večer usínám, přistihnu se vždycky, jak mi hlavou létají různé cizojazyčné názvy a jejich definice.
Můj mozek se také nedokáže odpoutat od stresu. A protože se už nemusí stresovat ze zkoušek, stresuje se z něčeho jiného. Teď je to třeba to, že nemohu nikde najít ty "správné" plavky. Prostě jsem si udělala v hlavě jistou představu, jak by měly vypadat, a k mému "překvapení" je nikde neprodávají. Když se mi líbí vzor, tak zase mají špatný tvar kalhotek nebo košíčků. Vlastně nechci vrchní díl s košíčky :D Asi se vykašlu na nějaký moře a vyrazím na Antarktidu.

Doma se nudím- nemám co dělat. Tak chodím ven, čtu si. V pátek jsem uklidila půlku baráku. Začínám opět s posilováním a budu chodit víc plavat.
Taky koukám na pořady s Jamiem Oliverem (moje další anglická láska :D) a chci se naučit vařit :D

Budu ráda za komentáře :) pokud vás nenapadá nic, co byste napsali, můžete mi odpovědět na otázku:
TAKY PO VODNÍM MELOUNU CHODÍTE TOLIK NA ZÁCHOD??? :D

Nesnesitelná lehkost bytí

15. května 2012 v 8:44 | Creencia
Zdravím :)
Je fajn být doma a chodit do školy jen na zkoušky. Už nejsem na Facebooku, zapomínám si zapínat mobil, potřebuju jít do lékárny, ale vážně se mi nechce do města mezi lidi. Poslední dny jen tak proplouvám tou všednodenností, jediná změna je oběd. Dneska si uvařím tortellini.
Také čtu Kunderu. Vyhýbala jsem se mu celý gympl. Možná z předsudku, za to jeho "vlastenectví", za to, že kvůli pitomé komunistické křivdě odmítá mít cokoliv společného s Čechy a jeho knihy se do ČJ ani nesmí překládat. Nakonec jsem se neubránila a Žert jsem přečetla snad na jeden nádech. Chystám se na Nesnesitlenou lehkost bytí. Miluju oxymorony v názvech knih. Hrozny hněvu. Báječná léta pod psa.
Ségra slaví 18. Ten čas strašně letí. Vůbe nevím, co jí mám dát za dárek. K mám 18tinám jsem od ní dostala náušnice a nějaký kus oblečení. Matně si vzpomínám :D Z internetu si objednala nějaký kraťasy, a ještě jí k tomu přikoupím asi nějaký parfém. Stejně musím do města, a parfumerie je vedle lékárny :D
Každopádně ségra chystá velkou narozeninovou houseparty, tudíž já s rodičema odjíždíme za babičkou na Vysočinu. Ještě doteď nechápu, že to naši ségře fakt dovolili. Asi si zamknu dveře od pokoje- ne že by si ségra pozvala nějakou demoliční službu, ale už jsem na houseparty byla, a vím, jak to dopadá :D

A co vy a Kundera? Nebo vy a houseparty? :)

Věci, které chci do konce svého života stihnout

1. května 2012 v 10:38 | Creencia
1. Založit si vlastní charitativní organizaci na pomoc nemocným a postiženým dětem
2. Mít 2 krásné a zdravé děti
3. Chovat tučňáky
4. Vidět polární zář
5. Potkat prince Harryho
6. Vidět zápas Arsenalu FC
7. Mít svatbu v Saint Paul's Cathedral
8. Projet se na slonovi
9. Zúčastnit se velké demonstrace
10. Vykoupat se celá v čokoládě

Pár položek se seznamu se mi už splnilo (podívat se do Londýna, potápět se v oceánu) ale hned byly nahrazeny novými ;) Možná jsou některá ta přání bláhová, nesplnitelná, možná že je život na to všechno příliš krátký. Ale je mi to jedno. Člověk by měl přece pro něco žít, po něčem toužit. To je ta hnací síla vpřed :)
Žijeme jenom jednou a měli bychom si to pořádně užít!

Jaká přání máte vy? Je něco, co byste chtěli za svůj život zažít, i když se to zdá naprosto šílené? :)