Březen 2012

Váš názor: porody doma nebo v porodnici?

28. března 2012 v 18:01 | Creencia
Ve společnosti se hodně diskutuje na různá témata a názory lidí se liší. Občas se svými kamarády na nějaký "společenský problém" narazíme, diskutujeme, hádáme se.. :) naprostá bitva argumentů :)
Tak jsem se rozhodla, že čas od času dám na blog nějaké téma na diskusi, protože mě opravdu zajímá váš názor. Rozhodně vás nebudu chtít svým článkem přesvědčit o svém názoru, mělo by to spíš jen takový sdělovací a informační charakter a byla bych orpavdu vděčná, kdybyste se formou komentářů a ankety přidali k diskuzi a sdíleli svůj postoj s ostatními :)

Takže téma, na které jsme nedávno s kamarády narazili, bylo:
Porod doma nebo v porodnici?

Můj názor je jednoznačný: porod v porodnici. Člověk nikdy neví, co se může stát. I naprosto klidný průběh těhotenství a samotného porodu se může během vteřiny změnit v boj o záchranu jak maminky, tak miminka. I když budete mít doma profesionální porodní bábu, tak resuscitační přístroje, nástroje a léky na zastavení krvácení asi těžko.
Chápu argumentaci oponentů, že domácí prostředí je pro rodičku příjemnější, že v nemocnici je neosobní přístup personálů... Ale musíme si urovnat priority: je přednější pohodlí rodičky nebo zdraví miminka?
I když porody jsou přirozenou věcí a ještě naše prababičky rodily víceméně v pohodě doma, nesmíme zapomenout, že přesunem porodů do porodnic rapidně klesla novorozenecká úmrtnost, což o něčem také vypovídá (věděli jste, že v ČR je nejmenší procento novorozenecké úmrtnosti v Evropě a asi 3. ve světě? ;)).
Pokud se vrátím k tomu nemocničnímu prostředí, atmosféře a přístupu lékařů a sestřiček, tak si myslím, že na základě jedné špatné zkušenosti by se neměly odsuzovat všechny porodnice. Ze zkušenosti známých vím, že jsou i dobré (například porodnice ve Slaném byla vyhlášena jako nejlepší ve Středočeském kraji a na "Apolináře" v Praze si ani paní L. nestěžovala ;) ) .

Ale je fakt, že pokud bych mohla, tak bych ty porodní sály trošku zútulnila :) Třeba v Německu nebo v USA maminky rodí v samostatném pokoji, který je hezky vymalován, mají k dospozici televizi, hudbu, žebřiny, gymnastické míče a další pomůcky na uvolnění a vůbec. Jenže to by musely být peníze, že?

A jaký máte názor vy? Porody doma nebo v porodnici? Je přednější pohodlí maminky nebo zdraví miminka?
Budu se těšit na vaše komentáře ;)

Mít jen chvilku pro sebe

24. března 2012 v 17:11 | Creencia
Ahoj :) Konečně jsme se dokopala a změnila design blogu :) Je to jednoduchý a veselý a mně se to líbí :) (Jak se líbí/nelíbí vám, můžete napsat do komentářů ;) ). Poslední dobou to tu zanedbávám... ve škole jde do tuhýho, nevím, kam dřív skočit... Definitivně jsem praštila s fráninou, ten měsíc nějak ještě přežiju a pak au revoir ! :)
Miluju tohle počasí! Svítí sluníčko, je teplo tak akorát... :) Využívám toho, a každou volnou chvilku (tj. volné hodiny mezi semináři), trávím venku na lavičce a čtu si. Když si odmyslím doláhající zvuky dopravních prostředků a řvoucí děti se svýma (řvoucíma) maminkama na mateřský, tak mi nic nechybí :) Pár spolužáků mi už vytknulo, že se straním kolektivu. Tak to teda sorry, že nechci svůj volný čas trávit sezením v "obýváku" ( vžitý název pro studetský koutek s křeslama atd., sponzorovaný nějakým bývalým studentem, kam se všichni o volný hodiny zašijou, nebo sezením v blízké kavárno-cukrárně), když je venku tak krásně.
Mimo to, začínám mít trošku ponorkovou nemoc vůči lidem, se kterými se prakticky každý den stýkám. Nevím proč. Možná mám pocit, že veškerý náš "kontakt" nebo jak to nazvat, končí prosbou, jestli bych něco udělala nebo zařídila, načež se (opět) cítím zneužitě. Nebo nastává ten druhý případ, kdy hodinu poslouchám naříkání a stěžování si slečny XY nebo YX, dělám vrbu, snažím se utěšit a poradit a po těch 60 minutách končím celá zdeprimovaná. Empatička je mé druhé jméno.

No tak se nedivte, když při takovém krásném počasí si chci odpočinout, vyprázdnit hlavu a být trošku sama. Ode všech těch lidí, kteří mají velké prolémy. Jako bych já měla menší... A mezitím na světě umírá spousta lidí na podvýživu, AIDS, rakovinu nebo ve válce... (Jo, já vím, je to děsný klišé, neradi to od někoho slyšíme, ale stejně to čas od času používáme.)

Mějte se krásně :)

Welcome, spring.

18. března 2012 v 18:45 | Creencia
Páteční sluneční počasí mě "donutilo" probudit zahradní nábytek ze zimního spánku a poklidně se slunit a číst si na terase. Pan J. jel na golf a nechtěl mě vzít s sebou, jeho smůla :)
S taťkou se díváme na sprosté filmy a říkáme si sexistický vtipy. Dáváme si spolu sklenku červenýho. Je to strašně divný. Za chvilku spolu budeme chodit po večerech na pivo a nadávat na politiky. Nemůžu si zvyknout na to, že už mě bere jako dospělou. Někdy bych možná chtěla být zase ta malá holčička....
Dneska jsem využila opět slunečného počasí a umyla auto. Mám z těch 2 hodin mytí a leštění natažený sval na ruce a krásný pocit.
Měla bych se učit. Ale místo toho koukám na The Ellen show a ve svém nitru výmluvně argumentuju, že se aspoň cvičím na tlumočnickou zkoušku. Jak řekl můj spolužák: až ti tam daj nějakýho Welšana žijícího 5 let v Londýně, tak si na Ellen ani nevzpomeneš a to teprve bude šou :D

Přeji úspěšný nový týden ;)

Jako z reklamy na Milku

11. března 2012 v 10:08 | Creencia
Nebojte se, v Rakousku jsem neumřela, vrátila jsem se se všemi orgány i končetinami :) Lyžování bylo super :) Ráno jsme si přivstali, abychom si užili pořádnej menčestr :) 2 a půl dne z 5 lyžovacích nám svítilo sluníčko, takže teď vypadám, jako bych na svůj obličej zvolila tmavší odstín make-upu :D Bohužel třetí den nám zavřeli naše oblíbené sjezdovky, protože se tam za týden pojede finále Světového poháru ve sjezdu (V tu chvíli jsem nenáviděla Bodyho Millera aspol.)... naštěstí Alpy jsou Alpy, takže jsme další den objevili nové skvělé kopce ;)
To bylo před týdnem.
To, že píšu až teď, má jednoduché vysvětlení. Po návratu z Rakouska mě dohnaly všechny povinnosti a tenhle týden se to na mě všechno navalilo jako lavina. Následující týden nebude o moc lepší, ale první útok jsem přežila ;)
Taky bych vám chtěla oznámit, že jsem navštívila můj oblíbený kadeřnický salón a asi po 4 letech jsem udělala radikální změnu účesu. Mám 25 cm dole, asi o 5 kilo lehčí hlavu a jsem s tím náramně spokojená :) Jedna kamarádka to obrečela, druhá mě poslala do blázince, třetí se k tomu vyjádřila jako "k mé největší chybě" :D Od ostatních slyším tedy spíše chválu, nebo si toho nevšimli :D

"Ty máš nový kabát?"
"Ne, ten mám už asi půl roku..."
Ale kamarád má bod aspoň za to, že si vůbec všiml, že něco "je jinak" (ačkoliv ten kabát na mě viděl už asi 10x :D)