Prosinec 2011

Co přinesly dvě jedničky

30. prosince 2011 v 15:06 | Creencia
Rok 2O11 se pomalu ale jistě blíží ke konci. Rozhodně jsem za to ráda. Po láhvi červenýho jsem kamarádce řekla, že byl fakt podělanej. Jenže teď, za střízliva, už to říct nemůžu. Nepatřil mezi mé nejlepší roky, ale všechno nebylo jen černé. Pokud vás zajímá stručná rekapitulace mého roku, klikněte na "celý článek".
Ať už to číst budete nebo ne, ať už jste mí pravidelní čtenáři nebo jste na můj blog narazili náhodou, vám všem bych chtěla popřát
CO NEJLEPŠÍ ROK 2O12, HODNĚ ZDRAVÍ A LÁSKY(protože bez nich to nejde), HODNĚ ŠTĚSTÍ (protože se vždycky hodí), HODNĚ PENĚZ (protože-buďme k sobě upřímní- jsou potřeba) A AŤ SE VÁM SPLNÍ VŠE, CO SI PŘEJETE :)

Když Ježíšek zapomene dárky aneb Moje Vánoce

27. prosince 2011 v 15:29 | Creencia
Zdravím vás :) Chtěla jsem napsat před Štědrým dnem a popřát vám Veselé Vánoce, ale nějak jsem vůbec nestíhala. V první řadě kvůli seminárce, nad kterou jsem strávila 2 dny, rekord je 11 hodin nepřetržitě-nejedla jsem, nepila ani nešla na záchod. No a nakonec jsem ji dokončila dvě a čtvrt hodiny před termínem odevzdání. Jsem na sebe pyšná :D

No a od pátku máme barák plný příbuzných. Jsem za to ráda, svou rodinu miluju, ale vymýšlet hry pro tříletou sestřenici, která u ničeho nevydrží déle než 3 minuty, dá opravdu zabrat. Ale jinak je to zlatíčko, opravdu mě dojala, když při rozbalování dárků řekla: "Jééé, já dostaja tojik dáuků!" :) Dětská bezprostřednost a radost je snad to nejkrásnější :)
Nejlepším dárkem letošních Vánoc se stal veliký obraz- koláž, který jsme se ségrou vyrobily mamče z našich společných fotek, kdy jsme byly ještě prckové a vypadaly jsme jako dvojčata :)

Ale letos se stal takový malý trapaso-průšvih... dostala jsem po večeři za úkol snést z ložnice dolů po stromeček dárky, jenže jsem to nemohla pobrat a šla jsem navíckrát... no a pochopitelně se stalo, že jsem tam polovinu dárků, která byla za rohem na komodě, zapomněla. Moje pozorná maminka na to přišla, (až) když se začalo rozbalovat... takže k nám Jěžíšek letěl dvakrát :D

A co nadělil Ježíšek mně? LCD televizi s DVD do pokoje, trochu toho oblečení, parfém od Davidoff, náušnice a řetízek od Swarovski a anglickou knížku. Je to analytický psychologický thriller "Sister" od Rosamund Lupton. Takový žánr literatury jsem nikdy nečetla ani v češtině, tak jsem se toho trošku bála, ale naprosto mě to chytlo- asi se ta kniha právem stala "The Sunday Times bestseller".
A tak místo knížek do školy čtu anglický triller a místo trochu toho učení se koukám na pohádky nebo si hraju se svou mladší částí příbuzenstva. A tak to má být, jsou přece prázdniny ;)
Do Silvestra se ještě ozvu :)

Poznatky z dnešního dne. Tak trošku jiný článek.

19. prosince 2011 v 20:23 | Creencia
Fascinuje mě, kolik lidí si myslí, že během státního smutku se nechodí do školy, jsou zavřené obchody a nejezdí dopravní spoje.

Lidi, proberte se a zapracujte trošku na svém všeobecném přehledu.
****
Divadlem Na Zábradlí se nesla smutná atmosféra. V "České válce" hrajou skvělí známí herci. Ale nebyla jsem z té hry tak moc nadšená jako paní K. a slečna Z.
****
Zastavila jsem se na Národní třídě u Památníku 17.listopadu. Na Václavák už jsem nedošla.
****
Se seminárkou jsem ani trochu nepohnula. Následující dva dny budou kruté.
****
Definitivně mám nakoupeny všechny dárky ;)
****
Zemřel komunistický diktátor KLDR. Celý národ hystericky oplakává svého milovaného vůdce. Byl pro ně jako otec. Viz rozhovor ve zprávách na ČT24 s korejskou "zaměstnankyní továrny na výrobu elektrických kabelů"( jak hlásal titulek na obrazovce).
****
To byly mé poznatky z dnešního dne.
Konec.

Pár slov o Václavu Havlovi

18. prosince 2011 v 16:27 | Creencia
Jsem porevoluční dítě, nezažila jsem komunistický režim ani Sametovou revoluci. A události z převratu roku 1989 znám jen z vyprávění rodičů, z dokumentů v televizi a z dějepisných knížek.
Václava Havla považuji vedle T.G. Masaryka za největší osobnost české státnosti. Když se řekne "demokracie", je to právě Václav Havel, kterého si jako prvního vybavím.
Havlova popularita během jeho prezidentského mandátu u českého národa klesala, ale ve světě zůstal nadále uznávanou a známou osobností evropské politiky. Žila jsem v Německu, a když jsem ve škole povídala o svém původu a o ČR, vždycky se mě nějaký dospělý člověk zeptal na Václava Havla. V té době jsem pochopitelně neznala všechny souvislosti a divila jsem se, s jakým zájmem dokáží o Havlovi mluvit i několik desítek minut. A když jsem byla minulý rok v Anglii, tak i můj hostdad vedle aut Škoda, českého piva a Karlova mostu znal jméno Václava Havla (ačkoliv si myslel, že už dávno zemřel).

Kromě jeho odbojářských a politických aktivit byl Václav Havel i dramatik a spisovatel. Zítra jdu do divadla Na Zábradlí, kde Václav Havel působil, na divadelní hru "Česká válka"- hra o tzv. Třetím (protikomunistickém) odboji...
Je to opravdu symbolická náhoda....

Předposlední v tomhle kalendářním roce

15. prosince 2011 v 17:44 | Creencia
Už na mě konečně dolela na vánoční atmosféra. Letos celkem pozdě, normálně už od poloviny listopadu poslouchám koledy a tak různě :) Sníh nikde a navíc ta škola zabírá veškeré myšlenky.... měli jsme jít dneska s jedním kamarádem na koncert a nějak nám to totálně vypadlo z hlavy. Teoreticky bychom to ještě stihli, ale nejspíš se na to vykašleme... škoda...

Dneska jsem měla předposlední seminář v tomhle kalendářním roce. Ještě to zopakuji. Předposlední... to zní tak krásně! :D Celé dvě hodiny jsem neposlouchala. Paní profesorka má více než nezáživný přednes a navíc prakticky všechno, co řekne, je ze skript a z učebnice. Někdy si je otevřu před sebe a očima sleduju text. Z 90% jsou ty formulace totožný :D Navíc nejsem sama. S kamarádem vedle mě jsme podřimovali (přede mnou sedí statný spolužák, takže moje drobnost není vidět, takže jsem ani neuslyšela slavnou formulku "Pokud vás to nezajímá, můžete odejít, nikdo vás tu nedrží násilím" :D), další spolužák luštil SUDOKU a jiný si skládal ornamenty z magnetických kuliček (poslední půlhodinu jsem to se zájmem pozorovala, kéž by takový zájem u mě probudila i paní profesorka...).
Odpoledne jsme pekly se sestrou a mamkou linecké cukroví a pouštěly si při tom koledy :)
Když jsme u těch písniček... "Půlnoční" od Václava Neckáře a Umakartu z filmu Alois Nebel mě absolutně dostala. Pro mě je to nejlepší česká vánoční písnička ;)

Zítra se chystám dokoupit vánoční dárky, povinná zastávka bude Luxor na Václaváku. Doufám, že koupím víc dárků pro mé blízké než věcí pro vlastní (s)potřebu :D

A jak jste na tom s dárky a vánoční atmosférou vy? ;)

Miminkovské období

12. prosince 2011 v 20:34 | Creencia
Zdravím :)
Je pondělí večer a já kupodivu nedělám nic. Tedy měla bych něco dělat, ale nemůžu se rozhodnout, jestli se mám vrhnout na angličtinu, protože kromě jednoho seriálu na ITV2 jsem na ni ani nešáhla, nebo zda-li mám dát přednost seminárce, která má dokonale zpracovanou osnovu, ale chybí jí úvod, závěr a prostřední část je... no zatím nic moc. A tak jsem nakonec skončila s notebookem v posteli a píšu sem.

Jednou jsem četla, že na ženy taková ta touha po mateřství přichází kolem 20.roku a potom kolem 35. Třicetpět mi ještě nebylo, takže to nemohu posoudit, ale na té první fázi asi něco bude. Je to těžké popsat, ale mám takový pocit, že kdyby se něco teď "zvrtlo" a já místo studia začala utírat pokakané zadečky a vozit kočárek, vůbec by mi to nevadilo. Nicméně už několikátý týden na FB mezi mými kamarádkami frčí videa miminek. Mimino se směje, miminko řekne první slovo, miminko si hraje se psem, miminko usíná.... a my holky se pod videem v komentářích rozplýváme nad roztomilostí dětiček a plánujeme, jak budeme vozit naše miminka společně na procházky :D
Já vím, je to šílené, naivní a nedospělé.... možná že už nám leze na mozek učení a nebo za to vážně může ten mateřský pud...

PS: Jména pro své děti mám vybraná už od 13 :D Ne, nejsem blázen, jen HOLKA ;)

Stále poznávám

8. prosince 2011 v 15:47 | Creencia
V úterý jsem byla na obědě se svými dvěma spolužáky. Říkají mi různými roztomilými zkomoleninami a zdrobnělinami mého jména, mají všechno děsně "na háku", a když nejsou ve škole, tak vysedávají po hospodách. A většinou se jejich konverzace omezí na téma "ženský,sex,chlast,pařba". Proto mě úterní rozhovor s nimi mile překvapil. Nikdy bych neřekla, že budou schopni se mnou mluvit o vážných věcech, snad poprvé ve svém životě jsem je slyšela mluvit na úrovni dospělého člověka. Bylo to velice příjemné povídání a opět se mi potvrdilo, že nikdy nemůžeme člověka poznat dokonale, vždycky nás něčím překvapí :)

Včera jsem byla v Branickém divadle (v Praze) na divadelní adaptaci "The Great Gatsby" od F.S. Fitzgeralda. Hra to byla velice zajímá a myslím, že se americkým hercům povedla. Líbilo se mi to, ale pro mě osobně to bylo příliš dlouhé. Myslím, že na nějakou dobu mi ta dávka amerického slangu stačila ;)

Skoro za čtrnáct dní jsou Vánoce. Nemůžu se jich dočkat, ale letos mám pocit, že na mě ještě pořád nedolehla ta vánoční atmosféra. Možná je to tím, že není sníh, nebo mám pořád co dělat a nemám čas se jen tak zastavit, koukat na světýlka ve výlohách, oknech a na stromech.

Pátek a víkend jsou ve znamení vánočních nákupů a dodělání seminární práce (mám takový pocit, že všichni studenti práva a sociologie píší tu samou práci, jinak není možné, aby v žádné knihovně nebyla ani jedna publikace, kterou potřebuji!)

Mějte se krásně :)

Radosti všedního dne

2. prosince 2011 v 16:51 | Creencia
Doma mi říkají, že jsem pesimistka a mám katastrofické pohledy na život a svět kolem mě. Víte, nemyslím si, že by to byla pravda. V životě jsem zažila už tolik zklamání, že raději nic neočekávám a tím spíš jsem potom mile překvapena. Ale dokážu se radovat. Nejvíce z maličkostí všedního dne.

Asi tak před dvěma lety jsem měla takové období, kdy jsem pravidelně četla noviny. Konkrétně Mladou frontu :) Každý den v půl osmé jsem chodila do jedné malé zapadlé trafiky. Prodává tam starý pán, který nosí takové ty dědečkovské pletené svetry nevýrazných barev a vzorů.
Otevřela jsem dveře, zvoneček nad dveřmi oznámil můj příchod a už se na mě od pultu usmíval "pan trafikář" a co to prý bude. "Jednu Mladou frontu, prosím." Bude to osmnáct korunek českých. Mockrát vám děkuji. Nashledanou a přeji krásný den. Ten samý dialog se odehrával i následující den. Po čase jsem se stala stálou zákaznicí a pan "trafikář" si mě už pamatoval a každý den v půl 8 mě vítal se slovy "Dobré ráno, jedna Mladá fronta pro milou slečnu". Já mu zase při odchodu vždycky oplatila jeho přání krásného dne. Vždycky mě to potěšilo, a i když jsem třeba ráno vstala se špatnou náladou, pan "trafikář" mi ji hned zlepšil :)
Po nějakém tom čase moje éra čtení novin skončila, do trafiky jsem zavítala jen, když byla nějaká zajímavá příloha. A do dalším čase už ani to ne.
No a včera jsem po dlouhé době šla opět koupit noviny (budu upřímná: jen kvůli Magazínu Dnes s programem na Vánoce) a byl tam ten pán, měl na sobě pletenou hnědou vestu, usmíval se a zase po mně chtěl "osmnáct korunek českých" a popřál mi krásný den. Když jsem vyšla zpátky ven do toho mrazu, cítila jsem, jak se usmívám od ucha k uchu, a u srdce mě nějak hezky hřálo. A uvědomila jsem si, že mi ten pan "trafikář" vlastně chyběl a jak potěší takhle po ránu slyšet, že vám někdo přeje krásný den :) Protože v dnešní době se to už tak často nevidí...

A tak asi zase začnu číst noviny. Nebo si je alespoň kupovat :)