Listopad 2011

Vítej,Advente.

27. listopadu 2011 v 12:33 | Creencia
Omlouvám se, že se ozývám až po týdnu. Přijde mi už trapné vymlouvat se na školní povinnosti, ale bohužel je to tak. Navíc aboslutně neumím odhadnout své časové možnosti učení se a obsah látky na studování. Jak jsem si proboha mohla myslet, že mi týden bude stačit? Jediné štěstí bylo, že takhle naivní jsme byly 3, včetně mé velmi vnadné spolužačky. A jelikož pan profesor je tak trošku na hezké vnadné mladé studentky, stačil dobře zvolený střih halenky, psí kukuč, úsměv a pár slovíček a zkoušení se z pátečního poledne přesunulo na pondělní ráno :) To vstávání mě skoro zabije, ale víkend k dobru se hodí vždycky :)

Jinak dneska je první advent a začíná velké čekání :) Doma jsme provedli generální předvánoční úklid, umyli a nazdobili okna a naimpregnovali plovoucí podlahy :) Doma máme uklizeno vlastně vždycky, ale teď to tam máme skoro tak sterilní jako v nemocnici, můžeme jíst ze země :D No a samozřejmě jsem si nenechala ujít slavnostní rozsvícení vánočního stromečku. Možná je to mnou a mým věkem, ale ta "sláva" mi už nepřijde taková, jako bývala. Klepala jsem kosu, všude voněl svařák se skořicí a já si ani nemohla dát, protože jsem řídila. Tak příště ;)
S maminkou a sestrou jsme dneska také nazdobily adventní věnec. Je to taková naše rodinná tradice, že si adventní věnec vyrábíme samy a ladíme ho do barev, které budou i na vánočním stromečku. Máme vždycky živý smrček a střídáme jinou kombinaci barev. Letos se asi po 5 letech vracíme ke zlato-červené :)

A jak vypadají předvánoční přípravy u vás? Budu se těšit na komentáře :)
PS: Děkuji všem za komentáře a názory k minulému článku ;)

Každý tím projde aneb Alkohol

20. listopadu 2011 v 13:26 | Creencia
Zdravím :)
Neuvěřitelné kvantum věcí do školy mě nutí vzdát se různých pátečních a sobotních akcí s kamarády. Nestěžuju si, ale začíná mi vadit, jak své kamarády odstrukuju na vedlejší kolej. Není to správné,ale co jiného mám dělat? Už tak se soustředím jen na nejdůležitější věci. Potřebovala bych si zrušit 3 předměty, natáhnout den o 100 hodin a potom by mi nějaký čas zbyl...
Zatímco já si dávám od "společenského života" pauzu, moje sedmnáctiletá sestřička obíhá jednu párty za druhou. A v pátek přišla domů poprvé v životě opilá. Musela jsem se smát a aspoň částečně jí oplatit její posmívání, když jsem v té situaci byla já. Mamce to pochopitelně k smíchu nepřišlo, ale ponaučena situacemi se starší dcerou (tj. mnou )zachovala chladnou hlavu, sestřičce lehce ale rázně vynadala a pronesla slavnou větu: "Doufám, že ti je dost špatně na to, aby sis vzala z toho ponaučení a už se to víckrát neopakovalo!" :D
Sestřička se pochopitelně cítila mizerně a styděla se, ale okamžitě hledala viníka jejího stavu. Začala kamarádem-oslavencem, obsluhou baru a nakonec to završila tím, že vlastně za to můžu já, že jsem pro ní špatnej sesterskej vzor. Což není tak pravda, protože já v takovym stavu přišla domů až v osmnácti, tudíž po legální konzumaci alkoholu.

Když je vám 16-17 je pro vás pití alkoholu strašně velká zábava, adrenalin. Připadáte si strašně dospěle a strašně cool. V 18 to už ztrácí ten adrenalin, ale pijete, protože už můžete před celou hospodou nebo barem ukázat, jak už jste "velcí a zkušení" a dáváte si soutěž, kdo vypije nejvíc panáků. Potom to jednou přeženete tak, že nemůžete ani chodit, ráno si nic nepamatujete a chcete raději umřít... Dáte si předsevzetí, že už nebudete pít. Snažíte se, ale nedodržíte to. V 19ti pijete s mírou, najdete zálibu ve víně. Občas si dáte trošku víc do nosu na narozeninové oslavě...
A později? Později si uvědomíte, že vypít co nejvíc panáků není žádná frajeřina. Frajeřina je bavit se a bavit ostatní na večírku bez kapky alkoholu :) A pamatujte, že ALKOHOL ZA VOLANT NEPATŘÍ!!!!

Budu ráda, když do komentářů napíšete váš pohled na alkohol :)

Zahalena závojem

16. listopadu 2011 v 16:59 | Creencia
Na ten svatební mám ještě nějakej ten rok čas, ale momentálně mě zahaluje ten smogový. Já vím, čtete to každý den na internetu, každý večer vidíte reportáže v televizi, ale přeci jsem si to nemohla odpustit a pár řádků o tom napsat.

Hnusná těžká mlha. A to jsem ještě v té lepší části České republiky. A stejně cítím, jak se mi hůř dýchá. Ale co je nejhorší, řídit v "tomhletom" je vážně o život. Mlhovky nemlhovky, vidíte stejně velké kulové. Poprvé v životě (mimo mou první jízdu v autoškole) jsem měla za volantem fakt strach.
Jak je to u vás a jak to vnímáte vy ???
Kromě toho je taky už vážně dost zima a ve škole se nejspíš šetří na topení. Největší paráda je, když sedíte na přednášce a ještě pustí klimatizaci ("aby těch 250 studentů mohlo dýchat..." = po dvou hodinách bude z 250 studentů 250 ledových soch). Před umrznutím mě zachraňuje jen termoska s horkým zeleným čajem s příchutí mandarinky (můj největší favorit ze všech čajů :) )

Zítřejší sváteční den strávím s největší pravděpodobností v jednom z pražských nákupních center. Vánoce jsou za 5 týdnů, nejvyšší čas začít nakupovat dárky ;)

Morálka včera a dnes

13. listopadu 2011 v 18:00 | Creencia
Hodinu tu sedím, koukám na prázdný papír a přemýšlím. Mám před sebou nelehký úkol. Musím napsat "opinion- essay" na téma:
"Standards of morality generally improve as societies become more developed."
Angličtina není problém, háček je v mém názoru. Musí být jednoznačně kladný či záporný a být doplněn odůvodněními a příklady. A já nemám jednoznačný názor....
Když srovnám současnou civilizaci například s tou středověkou, určitě máme lepší morálku. Spory neřešíme probodnutím mečem, ženy mají svá práva, všechny vrstvy společnosti jsou zrovnoprávněny, neexistuje otrokářství.
Na druhou stranu v dnešním světě malé děti pošlou "do hajzlu" klidně i své rodiče, neexistuje žádný respekt a úcta ke starším nebo nadřízeným, muži-gentlemani pomalu vymřeli, manželství už netrvá "dokud nás smrt nerozdělí" a spojení "morální kodex" už pomalu nikomu nic neříká.
Když to takhle napíšu, dostanu "zero points" protože jsem nesplnila zadání. Sakra, proč nemůžu psát "For & Against- essay" ?!
Už jsem se rozhodla, budu s daným výrokem souhlasit. Přeci jenom argumenty na podporu toho výroku převažují a navíc to, co jsem uvedla proti, je hodně o individuálnímu přístupu. Z všeobecného hlediska, zahrnujíc konce válečných bojů o moc, otrokářství a diskriminaci, máme vyšší standards of morality.

Proč jsem to sem vlastně vůbec psala? Další nicneříkající a celkem zbytečný článek. Aspoň že jsem se rozhodla, co psát.
Morálce zdar!



Pokud se chcete posunout dál, musíte odpustit

10. listopadu 2011 v 18:39 | Creencia
Dneska jsem byla na přednášce s jedním jogínem. Kromě informací o samé józe jsem se dozvěděla i spoustu věcí o "duševní cestě" člověka a dalších principů hinduistické víry. Mimo jiné zazněla i věta, která je v nadpisu článku. Je to naprostá pravda. Sama mám ve svém životě 2 věci, které jsem dosud neuzavřela a podvědomě mě zatěžují. Možná že jóga je to správné řešení pro mě :)
Většinou se ve fitness centrech cvičí jóga, která slouží k protažení těla a člověk střídá různé polohy, při kterých se uvolní. Pravá jóga je ortodoxní směr staroindické filosofie a jejím hlavním účelem je cesta k osvícení, která trvá i celý život. Je to souhrn cvičení, správného dýchání a meditace. Člověk by se měl naučit rovnováze srdce a rozumu, umět zavřít mysl a očistit ji, dojít k sebepoznání, zbavit se ega atd.
Víte, nikdy jsem na nějaké takové "síly" nevěřila, ale po dnešku radikálně měním svůj názor. Pan jogín žil v Americe, kde si vydělal velké peníze, měl vily v Kalifornii, Austrálii, drahá značková sportovní auta, ale cítil, že ho to nenaplňuje, že není šťastný. Všechno prodal, začal se věnovat józe, cestoval 12 let po světě a nakonec skončil v Indii, kde se učil od samotného mistra jógy. Potom se vrátil do ČR, kde začal tu správnou hinduistickou jógu vyučovat.
Je mu 40 let. Tipovali byste mu maximálně 25 (žádné vrásky, žádný šedivý vlas). Od té doby, co se věnuje józe nebyl nemocný, dokonce mu zmizela bolest zad. Jogíni také dokáží zastavit své srdce a stáhnout plicní sklípky, mají absolutní kontrolu nad funkcemi svého těla. Problémy, které byste řešili týden, vyřeší jogíni za několik málo minut. Zní to neuvěřitelně, ale je to pravda. Musíte to vidět na vlastní oči, abyste tomu uvěřili.
Začala jsem o józe vážně přemýšlet. Určitě by mi to pomohlo s tím mým stresem, vnitřně se vyrovnat atd. Po téhle přednášce už nemám zájem chodit na to "cvičení" do fitka, ale na kurzy pana jogína. Bohužel je to ve špatný den a ve špatnou pozdní večerní hodinu (vlastně jedno "sezení" trvá 2 hodiny, s dopravou se to protáhne a domů bych se dotala asi tak v půl 12 v noci). Takže prozatím se spokojím s jedním základním dechovým cvičením na vyčištění hlavy :)

A co vy a jóga nebo další praktiky k "duševní" očistě? Máte s něčím takovým zkušenosti, věříte v takové "síly"? Budu se těšit na vaše komentáře :)

Tragikomedie s názvem Život

7. listopadu 2011 v 15:20 | Creencia
"Nejradši bych ten podělanej život vzala a pořádně ho nakopala do prdele!"

Tohle mi dneska řekla jedna kamarádka. V ten daný okamžik to vyznělo opravdu vtipně, ale jakmile jsem se zpětně zamyslela, přišlo mi to více než trefné.
Ten pocit určitě znáte, každý z nás ho občas mívá. Přijde vám, že už si z vás fakt ten osud/život dělá srandu, klade vám do cesty nepříjemné překážky, a když je konečně překonáte a myslíte si, že už nic horšího snad ani přijít nemůže, stane se další "katastrofa". Připadáte si jako ti největší chudáci na světě a nemůžete se o to s nikým podělit, protože vás nikdo neposlouchá nebo nechápe nebo vaše problémy zmenšuje a přebíjí vlastními. Máte pocit, že už se na všechno můžete vykašlat, že nic nemá cenu a neexistuje žádné východisko...
V takových stavech mi nejvíc pomohlo zajít si do fitka zaposilovat, zpotit se jako prase a i přes křeče, které mě braly do stehen a rukou, to vydržet a překonat se :) Uvažovala jsem taky o boxu, ale 350,- na hodinu se mi za vybití agrese a frustrace nechtělo dávat ;)
Možná ten článek vyzní depresivně, ale já se tak opravdu necítím. Je mi fajn, jen jsem si na tohle vzpomněla kvůli tomu výroku mé kamarádky :)
A s tímto tématem se mi vybavuje i text písně od skupiny Harlej- "Proč pocit mám?"


Proč pocit mám?
Že hraju v blbym filmu hlavní roli
Proč pocit mám?
Režisér, že je sjetej až to bolí
Proč pocit mám?
Kulisy taky nejsou žádná sláva
Proč pocit mám?
Kamera občas sama vynechává
Proč pocit mám?
Že stádo volů vzali do komparzu
Proč pocit mám?
Že scénář napsal asi někdo z Marzu
Proč pocit mám?
Že tenhle thriller je fakt neprodejnej
Proč pocit mám?
Že se tu točí pořád příběh stejnej dál

A co pomáhá vám, když se cítíte jako " v blbym filmu" ?

Nejsem superman(ka)

4. listopadu 2011 v 21:59 | Creencia
V první řadě se chci omluvit, že byla trošku delší prodleva mezi články. Poslední době nevím, kam dřív skočit. Když nejsem ve škole, nebo nedělám něco do školy, tak organizuju "TO" a když neorganizuju, tak o tom aspoň přemýšlím, do toho různé méně či více osobní záležitosti, mám toho nadhlavu...
No a v pondělí večer mi mé tělo dalo jasně najevo, že se mu ten stres nelíbí. Totální kolaps.
Podle pana záchranáře to bylo zřejmě z vyčerpání, únavy, nervů a stresu. Takže jsem dostala nakázáno dodržovat přísný klidový režim, pořádně se vyspat, hodně pít, nestresovat se a odpočívat.... Mrzí mě, že jsem mamku a všechny ostatní tak vyděsila...
Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. Díky tomu kolapsu (tak strašně špatně jsem se snad nikdy necítila!) jsem si uvědomila, že moje zdraví je tisíckrát důležitější než nějaká- s prominutím- podělaná seminárka a škola vůbec, že nejsem superman a nemůžu být vždycky u všeho a všechno zvládnout. Nemá cenu se stresovat - když nejde o život, jde o h... však vy víte :) A lidi to budou muset pochopit a přestat mě brát jako samozřejmost (ještě že mám své krásné, chytré a báječné kamarádky L. a A.,které jsou mojí oporou a odebírají mi spoustu věcí z beder :) )

Žijte na plno, nedělejte si zbytečné starosti, užívejte si a dělejte to, na co máte právě chuť a náladu... :) Dokud to jde....